FLCL - recenze

23. února 2011 v 18:36 | Katsumi-sama |  Anime recenze
Ve městě, kde se nikdy nic zajímavého neděje a všechno zůstává zoufale stejné, žije čtrnáctiletý Naota.
Nemá to v životě zrovna jednoduché, protože jeho starší bratr Tasuku odjel do Ameriky, protože dostal nabídku hrát se známým baseballovým týmem, a tak nějak se vykašlal na svou holku Mamimi, která se svou opuštěnost rozhodla řešit neustálým dolézáním za Naotou. Náš puberťák sice není tak zoufale pitomý, jako je většina hlavních hrdinů, ale přece jen nemá to srdce jí nějak šetrně sdělit, že nijak netouží sloužit jako náhrada za jeho bratra. (A navíc jde o Mamimi, takže není tak úplně jisté, jestli by nějaké vyjádření nesouhlasu vůbec brala v potaz.) Tak líně plynou dny, ty se slévají v týdny a měsíce... A pořád se nic nemění... Samozřejmě až do chvíle, kdy Naotu srazí šílená motorkářka Haruhara Haruko a pak jej ještě dorazí, když ho bezdůvodně praští svou kytarou po hlavě, čímž mu naprosto převrátí život naruby (a ne, ne kvůli tomu, že ho by ho zmrzačila a on strávil zbytek života jako slintající blbeček na kolečkovém křesle), protože od té doby mu z hlavy začal vyrůstat roh. Zdá se vám to divné? A to ještě nevíte, že později mu z ní začnou vyskakovat roboti. Ne, nedělám si srandu.
"Paní doktorko, co mi je? Ten roh mě vážně znepokojuje." - Naota
"Máš nemoc Fooly Cooly." - doktorka
"A to má být co?" - Naota
"To se dětem stává, když na sebe nakládají příliš velkou zodpovědnost, když se až moc snaží ve škole a tak." - doktorka
"To jste si teď vymyslela." - Naota
"Jo. A?" - doktorka
Pokud jste si podle anotace a citátu pomysleli, že FLCL (nebo taky Fooly Cooly, případně Furi Kuri) nemůže být normální anime, pak máte 100% pravdu. O FLCL se vskutku dá prohlásit hodně věci, ale není nikdo, kdo by řekl, že je "tradiční," "všední" nebo dokonce "nudné," nedej Bože "normální," protože tohle anime je od normálnosti tak vzdálené, jak jen to jde. To s sebou samozřejmě přináší poněkud smíšené reakce fanoušků - někteří FLCL považují za kapitální kravinu, která absolutně nedává smysl, jiní zase prohlašují, že jde o jeden z nejzajímavějších počinů poslední doby.
Jak to tedy je?
Příběh FLCL patří mezi ty, které se nechápou zrovna snadno, ale v tomhle případě to není způsobeno složitou zápletkou - tohle anime je jednoduše útok na všechny smysly. Moc dobře si vzpomínám, jak jsem seděla nad první epizodou, oči navrch hlavy a nad hlavou se mi vznášelo pomyslné WTF. To, co jsem prožívala, by se dalo nazvat jako naprosté zahlcení dojmy: postavy mluvily rychlostí 200 slov za minutu (fakt, že jsem neměla české titulky, tomu moc nepomáhal, angličtina mi sice nedělá problémy, ale tady to přece jen byo trochu obtížnější), přičemž konverzovaly o tématech, které na první pohled vůbec nedávaly souvislost s danou situací, do toho hrála hodně nahlas rocková hudba, a než jsem se v tom všem stihla zorientovat, nastal nějaký opravdu šílený dějový zvrat, pak si tvůrci zjevně řekli, že to všechno ještě není dost ulítlé a přepnuli animaci do poněkud zvláštního módu, při kterém se na obrazovce na chvíli objevovaly pouze nehybné panely z mangy, seiyuu k tomu četli své komentáře, a já byla uvržena do ještě hlubšího zmatku. A víte co? Královsky jsem se bavila. Přestože jsem při prvním podívání ještě tak úplně nechápala, o co jde, ani na okamžik jsem si nepomyslela, že by to snad bylo nudné nebo se to táhlo. Naopak, dialogy mezi postavami byly chytře napsané a zábavné, do jisté míry mi svými slovními hříčkami a artovou animací připomínaly jiné anime: Bakemonogatari. Přesto se celkový pocit mezi těmito dvěma kousky velice lišil. Zatímco u Bakemonogatari jsem se vždycky cítila celkem nejistě a vnucoval se mi takový plíživý pocit, že za chvilku se určitě stane něco špatného (a často taky stalo), U FLCL jednoduše musím udělat výjimku, jelikož něco tak krásného jsem ještě nikdy neviděla. Ne, nejde o to, že by se v sérii vyskytovalo deset bishíků na metr čtvereční, vlastně je to spíš naopak: celé anime se nese v poměrně lehkých, pastelových barvách, postavy mají své specifické obličejové rysy, takže je nebudete muset rozeznávat podle barvy vlasů, většinu normálních věcí zobrazuje poměrně realisticky, zatímco u těch nenormálních někdo hodně popustil uzdu fantazii. FLCL není svou podstatou akční anime, přesto se může pochlubit snad nejkreativnějšími bojovými scénami, jaké jsem kdy viděla (a já sleduju hodně akčních sérií). No řekněte, viděli jste někde jinde používat jako zbraň kytaru? Kytaru, která umí létat? Měnit se v jiné věci? Otevírat portály do jiných dimenzí? A ještě u toho zvládá nevypadat dementně? Je stará známá věc, že film spíše než se slovy musí pracovat s obrazy, a tenhle seriál se tohoto nepsaného pravidla drží zuby nehty. Jistě, celkem dost se tam mluví, jak už jsem ostatně napsala výše, ale používá hodně vizuálního symbolismu. I když se totiž na první pohled zdá, že FLCL vážně nemá moc silný příběh (respektive žádný), opak je pravdou: je to příběh o dospívání, jenom hodně zahrabaný pod vší tou symbolikou. Vzpomínám si na jednu moc hezkou scénu, ve které se jedna z postav delší dobu zamyšleně dívá na nebe skrz plastovou dětskou pistolku. Přijde mi to jako vhodný příklad za všechny: je to sice jenom hračka, ale podobá se zbrani dospěláků. Takových výjevů je tam spousta, stačí se jenom pozorně dívat. Postupem času Naota a jeho přátelé zjišťují, že svět kolem sebe jednoduše nezmění a je jedno, co pro to udělají. Můžou utíkat od svých povinností, můžou proti tomu bojovat, můžou se vztekat, ale jsou jenom pověstnou kapkou v moři a život vždycky půjde dál, bez ohledu na jejich touhy. A naučí se to bez zbytečných keců přijmout, stejně jako fakt, že jediné, co můžou skutečně ovlivnit, jsou jenom a pouze oni sami. A taky to, že někdy naše životní volby samy o sobě nejsou zas tak důležité, protože ve skutečnosti záleží jenom na tom, protože jenom my sami si určujeme, jak se budeme dívat na výsledek našich akcí.
Schválně, jestli uhodnete, co mi na tom všem připadá neuvěřitelné? Že takové a podobné myšlenky jsou nám servírovány v podobě, která nám nezpůsobí deprese, ale naopak rozesměje, možná trochu zarazí a po důkladném promyšlení zanechá s hořkosladkým úsměvem na rtech. Možná to byla pro naše hrdiny trochu tvrdá lekce, ale rozhodně nezbytná.
Co se týče postav, tak zajímavější sestavu už jsem dlouho neviděla. Naota narozdíl od většiny hlavních hrdinů používal mozek, dal se poměrně snadno pochopit a celkově působil jako sympaťák. Haruhara Haruko je pravděpodobně nejpsychopatičtější postava, jakou jsem měla čest poznat - šílená mimozemšťanka, která jezdí na motorce a je vybavená onou pověstnou smrtící kytarou, jenž má nejspíš na Zemi nějakou tajnou misi, ale většinu času se věnuje hlavně blbnutí, svádění Naoty i jeho otce a celkově znepříjemňováním života všem kolem sebe. A pak je tu Samejima Mamimi, bezdomovkyně, která je ztracená ve svém imaginárním světě a skoro až pateticky závislá na svém okolí, přesto to není jedna z těch postav, které bych nejradši pořádně propleskla a řekla jim, ať se vzpamatují, ona je zpracovaná tak, že ji nejen že chápu, ale dokonce celou dobu fandím... A to je co říct, protože povahy jejího typu obvykle nenávidím. Ostatně jsem si nakonec zamilovala všechny postavy, protože byly ve vší své šílenosti tak zvláštně přirozené.
Interakce mezi postavami jsou někdy hodně bolestné, i když je všechno skryto pod maskou lhostejnosti, kterou si tak často nasazujeme i my.
Co tedy říct na závěr?
Z mého pohledu má FLCL všechno - (ne)přiměřené množství bláznivosti, skvělé postavy, myšlenku, akci, vtip. Nemusí to být váš šálek čaje, ale rozhodně doporučuju tohle anime všem fanouškům. Přestože se vám líbit nemusí, je to rozhodně neopakovatelná zkušenost a těch šest dílů to vydržíte. Ano, celé anime má jenom šest dílů. Nevadí mi to, protože se na to nedívám ani tak jako na seriál, ale spíš na delší film. A vždycky platilo, že někdy je méně více a že v nejlepším se má přestat.
Víte, FLCL je perfektním příkladem toho, proč se Gainax, který ho má na svědomí, řadí mezi moje tři nejoblíbenější anime studia. Pokud chcete dobré akční seinen, najděte si něco od studia Madhouse. Jestli toužíte po závanu černé komedie a netradičním přístupu, pak vás pravděpodobně uspokojí studio SHAFT. Ale jestli chcete něco skutečně odvážného a tak nějak jiného, vsaďte na Gainax.
(Ending FLCL)
Zdroj obrázku: anime FLCL, režiséři Tsurumaki Kazuya a Saeki Shouji, studio Gainax, režisér animace Imaishi Hiroyuki, vzala jsem to odtud. Asi jsem pako, ale můžete mi někdo říct, jak to v tom novém systému udělám, aby mi šly vkládat odkazy? Na to tlačítko mi nejde kliknout :D EDIT: Jsem pako. Díky, Rue :)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nella Nella | 23. února 2011 v 18:46 | Reagovat

Další píčovina. :) Už jak jsem začala číst s tím rohem, tak zahodila svůj notýsek na případné zájemce o sledování.

2 Camellia Camellia | Web | 23. února 2011 v 18:54 | Reagovat

Tak tohle anime mě opravdu zaujalo. Upřímně doufám, že se to dá někde sehnat s českýma titulkama, z angličtiny bych asi nic neměla.

No a ty odkazy... Musíš nejprve označit text, kterýmk chceš odkazovat, pak už ti to tlačítko zmáčknout půjde

3 Rue Rue | Web | 23. února 2011 v 19:13 | Reagovat

Tak na tohle se musím podívat! Už jen kvůli smrtící kytaře :D. A i když prakticky neumím vůbec anglicky, snad těch pár dílů přežiji...má to jen třicet minut. Rohy, kytara a roboti xD. Ach jo, tohle musí být fakt dobrá šílenost, aby tam stihli ještě vměstnat nějaké poselství a symboliku :D.

4 katsumi-kagakusha katsumi-kagakusha | Web | 24. února 2011 v 10:52 | Reagovat

[1]: Jak už jsem psala, není to pro všechny, ale mi se to líbilo :D On ten roh je hodně metaforický, tam nesmíš brát všechno doslova :D

[2]: Já jsem fakt pako, díky, až budu doma, spravím to :D Nebojím se, že to neseženš v češtině, vzhledem k tomu, že to má jenom šest dílů, by ten překlad neměl trvat dlouho. A ona ta angličtina ani není těžká, tam jde jenom o to, že mluvili rychle :D

[3]: To teda je :D Něco takového jsem ještě nikdy neviděla. Jako jo, já dost sleduju symbolické a surrealistické anime, ale ještě jsem nezažila, aby bylo zároveň tak neuvěřitelně vtipné :D

5 ledman ledman | 24. února 2011 v 13:27 | Reagovat

Jo, na GAINAX je spoleh. Tuctové normální věci oni moc nevedou :) NGE, TTGL, Ebichu, Karekano, Panty & Stocking... větší wtf bývají snad jen věci od Studia 4°C.

6 katsumi-kagakusha katsumi-kagakusha | Web | 24. února 2011 v 15:22 | Reagovat

[5]: No vidíš, na 4°C bych málem zapomněla, přitom dělali moje milované Detroit Metal City :D Ale je fakt, že jsem od nich moc anime zatím neviděla, ale napravuju to :D

7 Charlie Charlie | Web | 24. února 2011 v 18:13 | Reagovat

Docela s tebou souhlasím, já taky nechci vlastní dítě alespoň ještě pět, šest let vidět (článek je z části výplod mé fantazie).

8 The The | Web | 25. února 2011 v 21:20 | Reagovat

Ježišikriste, to vypadá trhle. :D Napíšu to na seznam a možná zkouknu. Přece jen, ten roh... :-D

Hm, to je zvláštní. Neomluvené hodiny jsou prostě svině. Tak, já se bojím, že bude vřískot 4. On se určitě nějaký důvod najde...

9 Yu Suzukei Yu Suzukei | Web | 26. února 2011 v 20:42 | Reagovat

Nepíšeš někdy i krátké články?xD
Ale abych řekla.. Vypadá to.
- šíleně
- vtipně
- (podle endingu) že to má hezkou hudbu
a jedno vím jistě. Zapisuje se to na můj seznam.xD
--
Děkuji za pochvalu lilku.xD

Moje sny jsou psycho, skončilo to tak že jsem já i s tou holčičkou pak skočili z balkonu a ve sněhu byl pak veeelkýý červený flek.:'D

Jo, právě proto, že jsem u toho několikrát chytila *headdesk* jsem na to napsala recenzi.xD

10 Tonchita-chan Tonchita-chan | Web | 26. února 2011 v 21:58 | Reagovat

Celkom zaujímavé anime, chystám sa to pozrieť, pretože aj podľa toho, čo si písala..mohlo by to byť fajn =)

11 katsumi-kagakusha katsumi-kagakusha | Web | 27. února 2011 v 16:07 | Reagovat

[9]: Krátké články? Tak to jsi na špatné adrese :D A vůbec, ty máš co říkat :D
Je to všechno to, cos napsala, a ještě víc :D Hudbu to má opravdu super, můj absolutně nejoblíbenější soundtrack je Little Busters.

Netušila jsem, že to někdy řeknu, ale to je ještě víc psycho než já :D
Heh, budu se na tu recenzi těšit :D

[10]: To tedy je, sakra zajímavé :D Škoda, že to moc lidí v ČR nezná.

12 Miwako Miwako | Web | 1. března 2011 v 20:28 | Reagovat

už dlouho jsem.. nazvěme to "pasivním fanouškem FLCL". Tím chci říct, že miluju jeho soundtrack, líbí se mi obrázky z něj, děj se mi zdá zajímavý a navíc má 'sexy' délku (ano, 6 dílů  je sexy :DD), ALE problém je, že se na něj chci podívat (minimálně) 2 roky a ještě jsem se k tomu nedostala ^^'
Při nejbližších prázdninách to prostě musím zkouknout.
A jinak se ti tahle recenze povedla ^^

13 The The | Web | 8. března 2011 v 19:58 | Reagovat

No, představ si, nejsi první, kdo mi řekl, že to má hepyjend. NEvím - co vám všem na smrti uškrcením připadá šťastné? :D
Víš, já mám ten handicap, že moc neumím psát šťastné konce :D Ráda je čtu, pokud jsem si oblíbila postavy, ale napsat je moc neumím. Uznávám, v minulé povídce byl šťastný, ale stejně byl zbytek depresivní - aspoň se to něcím vykompenzovalo :-D
Vidíš...animefest v Brně. Já bych tam jela strašně ráda, ale nevím, ejstli překecám rodiče. Přece jen, jsem pražačka a ještě ke  všemu nezletilá.
Cosplay? Koho? 8D

14 KadetJaina KadetJaina | Web | 29. března 2011 v 20:08 | Reagovat

Ták, mám to za sebou...
Autoři si museli něčeho šlehnout.

15 Kasumi Kasumi | 5. dubna 2011 v 19:46 | Reagovat

Lidi s rohy mi nevadí... přeci jen, Elfen Lied zanechalo docela ucházející dojem. Vypadá to trhle, ale nevím, kdy se k tomu dostanu. Doufám, že to v tý češtině seženu, páč angličtina mi sice nedělá problém, ale to jenom co se psané podoby týče, jinak se můžu jít pověsit. A když už mluva, tak když kecám já, což je mi u anime asi pěkně k ničemu -.- Nicméně, díky, protože "od tebe" pochází většina mých oblíbených anime (Black Lagoon, Revy Revy Revyyy ^^)

16 MartyDee MartyDee | E-mail | Web | 1. března 2012 v 15:14 | Reagovat

To jsem zvědav jak to dopadne...

17 aahs aahs | Web | 21. června 2015 v 21:45 | Reagovat

pujcky bez prijmu brno :-D

18 excites excites | Web | 7. září 2016 v 12:50 | Reagovat

online pujcky bez registru bohumín :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na veškeré texty mám copyright a tečka. Jakmile někde najdu něco svého, budete litovat, že jste se narodili.