6. listopadu 2010 v 10:19 | Katsumi-sama
|
1. "Jsem extra silný záporák a MOHL bych tě zabít, kdybych chtěl, ale neudělám to. Sice by ses později mohl stát hrozbou pro mé zlovolné plány, ale zatím jsi jenom obyčejný středoškolák, takže tě nechám na pokoji. Mám na práci důležitější věci, mám takový dojem, že jsem doma nechal puštěný plyn."
No jasně, tohle přece zní tak věrohodně. Já být záporákem v nějakém anime (a že bych jím klidně mohla být), tak přirozeně vymlátím všechny budoucí hrozby dřív, než se stanou hrozbami doopravdy. Můžu zodpovědně prohlásit, že to šetří čas i peníze, protože náklady na zabití neschopného středoškoláka jsou minimální.
2. *uprostřed boje* "Můj Bože! To není možné! Tys použil TEN pohyb! Možná bych měl použít ten SVŮJ pohyb, ten, který jsem se naučil od svého mistra, který byl kapitánem *zde vložte jméno libovolné hustoorganizace* a zároveň mým otcem, to jsem však až do včerejška nevěděl! Ten pohyb jsem se naučil jenom díky svému odhodlání a podpoře mých důležitých přátel, které musím za každou cenu ochránit, protože mě drželi nad vodou ve chvílích, kdy mě každý odsuzoval za to, jak výjimečný jsem! *hrdina má půlhodinový flashback nějaké dojemné události z jeho traumatického dětství* "A právě proto NEPROHRAJU!" hrdina použije svůj megacool pohyb* Záporák: "NEMOŽNÉ! To bylo tak NEČEKANÉ!"
Zdá se, že v Japonsku je naprosto běžné přestat uprostřed boje bojovat a oddávat se vzpomínkám na dětství. No nevím, ale kdyby někdo bojoval se mnou a potom se na mě vytasil se svou skvělou řečí na téma: "Nikdy mě neporazíš, protože mám přátele, odhodlání, sílu vůle, létající veverky, whatever," zasměju se a během řeči ho zastřelím. Mimochodem, naprosto miluju, když hrdinové při soubojích křičí jména svých ultimátních útoků a záporáci jsou pak strašně překvapení nečekaným vývojem událostí.
3. "Ještě včera jsem byl hustodrsným masovým vrahem, zabil jsem stovky lidí bez nějakého logické důvodu, ale NAJEDNOU se mi rozsvítilo v hlavě a došlo mi, že to, co dělám, je ŠPATNÉ. Proto strávím zbytek života střídavě v emo záchvatech a pokusy o napravení sama sebe."
V každém správném anime je aspoň jeden záporák, který přirozeně trpí traumatem z dětství a právě PROTO je tak zlý. Ten většinou někdy v polovině zjistí, jak byl pomýlený, a společně s hlavním hrdinou zlikviduje hlavní zlo. Nutno dodat, že v momentě, kdy záporák konvertuje na stranu dobra, se z něj většinou stává emo a ztrácí všechny cool povahové vlastnosti, které kdy měl.
4. "Sice to byl psychopat, zabil většinu mého příbuzenstva a vyhladil polovinu světa, ale když jsem si s ním promluvil, vyšlo najevo, že je to celkem příjemný chlapík. Museli jsme ho zabíjet?"
Protože je naprosto logické, aby hlavní hrdina začal soucítit s někým, kdo mu zničil život. To samozřejmě není důkazem hrdinovy demence/mimořádně špatné paměti, ale důkazem jeho velkodušnosti. Přece mu mohli pomoct, mohli svést z temné cesty, kterou si jistě vybral nedobrovolně. Každý přece musí mít logické důvody pro své akce, že? (Je vidět, že mě vůbec neznají, mwhahahahahahaha!!!)
5. "Jsem teenager, ale žiju sám, protože rodiče se mi kvůli práci odstěhovali do Ameriky. Je totiž naprosto normální, že rodiče nechávají své nezletilé potomky, aby si dělali, co chtějí. Navzdory všemu ale nemusím dělat žádné domácí práce, protože je za mě dělá hodná sousedka, takže mám spoustu času na zachraňování světa."
K tomuhle můžu poznamenovat jenom "hahaha." Podle počtu anime, ve kterém udělali tohle nebo něco podobného, usuzuju, že v Japonsku nijak zvlášť nefunguje sociálka. Důkazy ohledně pravdivosti této teorie mimochodem poskytují i různé shotacony (ne že bych s nimi měla moc zkušeností, takhle zvrhlá nejsem ani já).
6. "Nano desu! Ni-paah!"
Vydávání takových pseudozvuků totiž není známkou psychické poruchy, ale roztomilosti. Promiň, Higurashi no Naku Koro ni, mám tě ráda, ale nebýt těch pokusů o roztomilost, měla bych tě ráda víc. A kdybys dokončilo příběh v první sérii a nepotřebovalo k tomu další dvě, měla bych tě ještě radši.
7. "Sice mě milují všechna stvoření ženského pohlaví v okruhu deseti kilometrů, ale já je nechci, protože miluju jenom tu JEDINOU, která mě nemiluje. Ta mě samozřejmě miluje taky, ale nechce to přiznat/ještě o tom neví."
Aneb harémy jsou příšerné. Po všech stránkách průměrný kluk je najednou objektem zájmu všech holek? No, dejme tomu, ale otázkou zůstává, proč bych se na to měla chtít dívat. Chápu, že je to žánr mířený spíš na chlapy a hrdinové jsou tak průměrní, aby se s nimi mohli ztotožnit, ale nechce se mi věřit, že takoví loseři existují. Mimochodem, v tomhle kvartálu se vysílá nové harémové anime Yosuga no Sora. Byla jsem tak naivní, že jsem si nepřečetla popis, prostě se mi líbila grafika, tak jsem si to pustila. Po první epizodě jsem si myslela něco jako: "Páni, tak to je první ecchi harém, který mě zas tak neštve." Někde u třetí epizody se všechno vrátilo do starých kolejí a Yosuga no Sora mě začala neuvěřitelně štvát. To mám za svou naivitu a za to, že jsem si myslela, že existuje stravitelný harém.
8. "Jsem drsná hustoborka a i když se živím bojem, nosím co nejvíc odhalující oblečení a podpatky, které si během akce samozřejmě nesundávám. Přestože dobrovolně nosím takové outfity a vím, jak na lidi působím, pokaždé se naštvu, když mi někdo udělá neslušný návrh a dotyčného zmlátím. Jestli mi hlavní hrdina omylem sáhne na hrudník, vždycky kolem toho bude dělat strašné drama a zase ho zmlátím, i kdybychom se nacházeli v ohrožení života."
Protože když se holka chová takhle, není to otravné, ale sexy, že? A než si fanoušci podobných holčin začnou stěžovat, že daná slečna má jenom svéráznou povahu a je důležitá pro příběh, dovolte mi poznamenat, že ty holky jsou tam jenom kvůli fanservisu a proto, aby se měl hlavní hrdina do koho zamilovat, protože hrdina bez platonické lásky je out (a nemá koho zachraňovat, že).
A to je, děti, pro dnešek všechno. Ale není všem dnům konec - ti inteligentnější už pochopili z nadpisu, že budou další díly. (Jestli se mi ovšem bude chtít, muhaha.)
Mezitím můžete v anketě volit vaše oblíbené klišé.
ahoj.. u nas je vgs tak se prihlas.. a spratelujeme.. vsetko najdes na blogu.. pa--