Listopad 2010

Black Lagoon - recenze

17. listopadu 2010 v 13:39 | Katsumi-sama |  Anime recenze
bl
Představte si, že žijete obyčejný život řadového zaměstnance velké firmy (no, to jde docela snadno, protože pro většinu lidí je to realita). Jednoho dne po vás chtějí, abyste doručili konkurenční firmě důležitou disketu. No, poslíček sice nejste, ale co byste pro peníze neudělali, že. Neznáte však jeden podstatný detail - po té samé disketě jde pirátská skupina Lagoon, kterou platí ruská mafie.
Přesně tomuhle čelil náš hlavní hrdina, Okajima Rokuro. Jako každý normální člověk se rozhodl disk vydat bez prostestů, aby si zachránil holý život, a kdyby se nevyskytla jedna menší komplikace, nejspíš by tahle událost na jeho další osudy neměla žádný vliv. Ta komplikace měla jméno - Revy, pirátka, která se okamžitě rozhodla využít příležitosti a unesla ho kvůli výkupnému. Po rychlém shledu poměrně krvavých událostí se Rokuro, který si vysloužil přezdívku Rock, rozhodne ke společnosti Lagoon přidat...

Zapomeňte na Jacka Sparrowa, jeho kolegy a neodmyslitelné papoušky na rameni. Zapomeňte na One Piece. Tohle je úplně nový druh pirátů. Black Lagoon je anime o žoldácích moře, kteří jsou za dostatečně vysokou sumu ochotní bez mrknutí oka zabít i vlastní babičku. Ale nebude to levné a připravte se na to, že jestli nezaplatíte, ONI si vás najdou. A věřte mi, že nechcete, aby si vás našli.

Jak dlouho vám trvá, než se zamilujete do anime? Pět epizod? První díl? Prvních pár minut? Black Lagoon u mě trhnul rekord a já byla nadšená už u openingu, který je sám o sobě tak epický, že si ho musíte poslechnout hned teď. A to je rozkaz.

Opening přesně vyjadřuje, v jaké náladě se tohle ponese. Peníze, násilí, zbraně, temná atmosféra. Dost na to, abych začala slintat. Dost na to, aby se některé slabší povahy znechuceně odvrátily. Já mám za to, že v poslední době je až moc anime, které vyprávějí příběh "normálního středoškoláka", kterému nějakým zaručeně originálním způsobem změní život nově příchozí holka. Jestli máte dost podobných rádoby komedií, které se v posledních chvílích snaží být dramatické, pak bude Black Lagoon balzám na vaše nervy. Jestli máte výše zmiňovaná "veledíla" rádi, nebude to váš šálek kávy.
Black Lagoon sám o sobě nemá žádný souvislý příběh, zobrazuje život členů skupiny Lagoon a špinavé prácičky, které berou, ale nebojte se, nejedná se o nějaké nudné úkoly, které se pořád dokola opakují: budou se převážet důležité a ne tak úplně legální dokumenty, ale potkáme třeba i neonacisty. Většina práciček, které naši piráti berou, jsou někdy tak realistické, až z nich mrazí. Co ovšem realistické není jsou samotné přestřelky, při nichž některé postavy *ehm, ehm, Revy,ehm, ehm,* připomínají nezničitelné bojové stroje.
Jako jeden z mnoha příkladů můžu uvést scénku, kdy naši piráti čelí útoku třech lodí, přičemž Revy sejme jednu raketometem, na druhou přeskočí, bez problémů postřílí posádku, to samé provede s třetí a neutrží u toho ani škrábnutí. U většiny anime by to překáželo, pohled na neustálou akci by většinu diváků otupil a tím by to ztratilo napětí, ale to kupodivu u Black Lagoon nehrozí: z nějakého záhadného důvodu vás to všechno pohltí a ani vás nenapadne ušklíbat se se slovy: "Jo, jasně. A teď tu o Červené karkulce." V tomhle ohledu mi to připomíná filmy Quentina Tarantina, které jsou taky plné násilí, ale prostě baví a to je to podstatné. Celé to prostě "sežerete i s navijákem" - při přestřelkách se opravdu bojíte o hlavní hrdiny... No, hrdiny. To není zrovna to správné slovo, ale pro nedostatek slov, které by vyjadřovaly, co jsou zač, zůstanu u těch hrdinů. Neočekávejte dramatické proslovy o síle přátelství, slitování s nepřáteli jenom proto, že měli těžké dětství a nevhodně umístěné vtipy. Čímž netvrdím, že že v Black Lagoon nemají smysl pro humor - to mají, ale je to humor, který ladí s celkovou atmosférou, starý dobrý šibeniční humor.
Přestože bych mohla jmenovat spoustu věcí, které jsou na Black Lagoon dobré, kdybych měla říct tu nejlepší, řekla bych postavy.
Ne, ještě lépe: řekla bych Revy. Revy je Číňanka, před její mluvou by zčervenal kdejaký dlaždič a celá její existence popírá jedno ze zlatých pravidel anime, které tvrdí, že pokud se v partě mužských hrdinů vyskytne ženská, je tam jenom proto, aby ji hlavní hrdina mohl zachránit. Je to přesně naopak - Revy dělá pro zbytek party většinu práce a má přezdívku Dvojručka, protože bez své nezbytné pistole v každé ruce nedá ani ránu... Když řekne, že má zbraň a nebojí se ji použít, myslí to vážně. Vlastně ne, tohle by ona nikdy neřekla: první střílí a až pak se ptá. Pokud se vůbec zeptá, protože většinou ji to nezajímá. Kouří, pije, celkově je chodící reklama na nezdravý životní styl. Nemá svědomí, nebojí se během práce zranit i nevinné civilisty, kteří se do toho náhodou připletou, a věří jenom třem věcem: penězům, své vlastní síle a svým kolegům. I když to tak na první pohled nevypadá, není jenom mašina na zabíjení, je asi nejlepší postava v celém anime a v průběhu těch 12 epizod ji vidíme růst, ale vyvíjí se realisticky a moc se neodklání od své původní cynické povahy. Sledovat ji při akci je něco tak úžasného, že i kdyby Black Lagoon nemělo žádné jiné klady, dokoukala bych to jenom kvůli Revy. (A tohle říká někdo, kdo obvykle nesnáší hlavní hrdinky).
A co hlavní hrdina, Rock? Jestli něco nesnáším víc než hlavní hrdinky, jsou to většinou hlavní hrdinové, ale zdá se, že tvůrci Black Lagoon mají pro své postavy zkrátka cit. Rockovy motivace jsou pochopitelné: přidal se k pirátům, protože už měl dost svého života, kdy musel poklonkovat šéfům, kteří jsou schopní ho během minuty odepsat, kde se musel přetvařovat a nedokál ovlivnit nic kolem sebe. A ačkoli se celkem snaží, zvyk je pořád železná košile - nerad řeší věci násilím a spíše se snaží vyjednávat, což ho mimochodem dostává do celkem vtipných situací, když musí spolupracovat s Revy. Věří v sílu slova a ostatním ze společnosti Lagoon supluje zdravý rozum, když se nechají moc unést. V prvních dílech se sice choval trochu jako zbabělec, ale učí se rychle a má můj nehynoucí obdiv od té doby, co udělal TAMTO v epizodě 7, kterou mimochodem považuju za nejlepší díl z celé série. Nehodlám vám tu spoilerovat, prostě se na to podívejte sami. Zbývající dva členové Lagoon, Dutch a Benny, jsou taky zajímaví chlápkové. Zatímco Dutch je záhadný černoch a vůdce celé skupiny, Benny se stará o věci související s navigací a zjišťováním informací.
Vedlejší postavy jsou většinou stejně zábavné jako ty hlavní, jako příklad uvedu třeba mafiánskou šéfku Balalaiku, se kterou má společnost Lagoon přátelské vztahy a která byla Dutchem a Bennym nazvána "jednou ze tří nejstrašidelnějších ženských na světě," přičemž dvě zbývající byly Revy a Roberta. Co se týče Roberty - no comment, tady tvůrci udělali jeden velký přešlap, tu ženskou zkrátka nemůžu vystát. Myslím, že promluvím za všechny, když řeknu, že jeden Terminátor nám bohatě stačil.
Pokud mám mluvit o animaci, řeknu jenom jedno slovo: Madhouse. To mluví samo za sebe, ale pro ty, kdo nemají představu - studio Madhouse stále třeba za animací slavného Death Note, Claymore, Mouryou no Hako, Dennou Coil nebo Monster. Designy postav jsou nápadité, pohyb je zobrazený tak, že na něm můžete oči nechat a na přemíru malých detailů se zkrátka nemůžete vynadívat. Většina scenérie se nese v tmavých barvách a skvěle dolazuje náladu, ale velká část anime se odehrává na moři, což nám přináší pohled na nádherné scenérie.

A víte, proč je Black Lagoon lepší než obyčejná akční anime? Protože se nesoustředí jen na akci. Jasně, akce je hodně důležitá část a při většině z nich sedíte se zatajeným dechem, ale BL nám ukazuje i to, co se děje PO akci. Zobrazuje vyvíjející se vztahy hlavních hrdinů, jejich psychická rozpoložení... Je plné různých narážek, některé jsou vtipné, jiné mají hlubší význam. Řeknu vám, že jsem nekuřačka a nikdy jsem nekouřila, ale po zhlédnutí Black Lagoon mám vážně chuť si zapálit.

Co víc říct? Asi jen jednu věc: rozhodně si to běžte sehnat. Jakkoli, ale hlavně hodně rychle.
A pokud jste Black Lagoon už viděli, pak vězte, že existuje i druhá série - Black Lagoon: Second Barrage.

Zdroj obrázku: anime Black Lagoon, původní tvůrce Hiroe Rei, animace Suzuki Takanori, Ryo-timo, Awai Shigeki, režiséři animace Kato Yasuhisa a Kaneko Hidetoshi, režisér Katabuchi Sunao, vzala jsem to odtud

Největší anime klišé - část 1

6. listopadu 2010 v 10:19 | Katsumi-sama |  Pro zábavu
1. "Jsem extra silný záporák a MOHL bych tě zabít, kdybych chtěl, ale neudělám to. Sice by ses později mohl stát hrozbou pro mé zlovolné plány, ale zatím jsi jenom obyčejný středoškolák, takže tě nechám na pokoji. Mám na práci důležitější věci, mám takový dojem, že jsem doma nechal puštěný plyn."

No jasně, tohle přece zní tak věrohodně. Já být záporákem v nějakém anime (a že bych jím klidně mohla být), tak přirozeně vymlátím všechny budoucí hrozby dřív, než se stanou hrozbami doopravdy. Můžu zodpovědně prohlásit, že to šetří čas i peníze, protože náklady na zabití neschopného středoškoláka jsou minimální.

2. *uprostřed boje* "Můj Bože! To není možné! Tys použil TEN pohyb! Možná bych měl použít ten SVŮJ pohyb, ten, který jsem se naučil od svého mistra, který byl kapitánem *zde vložte jméno libovolné hustoorganizace* a zároveň mým otcem, to jsem však až do včerejška nevěděl! Ten pohyb jsem se naučil jenom díky svému odhodlání a podpoře mých důležitých přátel, které musím za každou cenu ochránit, protože mě drželi nad vodou ve chvílích, kdy mě každý odsuzoval za to, jak výjimečný jsem! *hrdina má půlhodinový flashback nějaké dojemné události z jeho traumatického dětství* "A právě proto NEPROHRAJU!" hrdina použije svůj megacool pohyb* Záporák: "NEMOŽNÉ! To bylo tak NEČEKANÉ!"

Zdá se, že v Japonsku je naprosto běžné přestat uprostřed boje bojovat a oddávat se vzpomínkám na dětství. No nevím, ale kdyby někdo bojoval se mnou a potom se na mě vytasil se svou skvělou řečí na téma: "Nikdy mě neporazíš, protože mám přátele, odhodlání, sílu vůle, létající veverky, whatever," zasměju se a během řeči ho zastřelím. Mimochodem, naprosto miluju, když hrdinové při soubojích křičí jména svých ultimátních útoků a záporáci jsou pak strašně překvapení nečekaným vývojem událostí.

3. "Ještě včera jsem byl hustodrsným masovým vrahem, zabil jsem stovky lidí bez nějakého logické důvodu, ale NAJEDNOU se mi rozsvítilo v hlavě a došlo mi, že to, co dělám, je ŠPATNÉ. Proto strávím zbytek života střídavě v emo záchvatech a pokusy o napravení sama sebe."

V každém správném anime je aspoň jeden záporák, který přirozeně trpí traumatem z dětství a právě PROTO je tak zlý. Ten většinou někdy v polovině zjistí, jak byl pomýlený, a společně s hlavním hrdinou zlikviduje hlavní zlo. Nutno dodat, že v momentě, kdy záporák konvertuje na stranu dobra, se z něj většinou stává emo a ztrácí všechny cool povahové vlastnosti, které kdy měl.

4. "Sice to byl psychopat, zabil většinu mého příbuzenstva a vyhladil polovinu světa, ale když jsem si s ním promluvil, vyšlo najevo, že je to celkem příjemný chlapík. Museli jsme ho zabíjet?"

Protože je naprosto logické, aby hlavní hrdina začal soucítit s někým, kdo mu zničil život. To samozřejmě není důkazem hrdinovy demence/mimořádně špatné paměti, ale důkazem jeho velkodušnosti. Přece mu mohli pomoct, mohli svést z temné cesty, kterou si jistě vybral nedobrovolně. Každý přece musí mít logické důvody pro své akce, že? (Je vidět, že mě vůbec neznají, mwhahahahahahaha!!!)

5. "Jsem teenager, ale žiju sám, protože rodiče se mi kvůli práci odstěhovali do Ameriky. Je totiž naprosto normální, že rodiče nechávají své nezletilé potomky, aby si dělali, co chtějí. Navzdory všemu ale nemusím dělat žádné domácí práce, protože je za mě dělá hodná sousedka, takže mám spoustu času na zachraňování světa."

K tomuhle můžu poznamenovat jenom "hahaha." Podle počtu anime, ve kterém udělali tohle nebo něco podobného, usuzuju, že v Japonsku nijak zvlášť nefunguje sociálka. Důkazy ohledně pravdivosti této teorie mimochodem poskytují i různé shotacony (ne že bych s nimi měla moc zkušeností, takhle zvrhlá nejsem ani já).

6. "Nano desu! Ni-paah!"

Vydávání takových pseudozvuků totiž není známkou psychické poruchy, ale roztomilosti. Promiň, Higurashi no Naku Koro ni, mám tě ráda, ale nebýt těch pokusů o roztomilost, měla bych tě ráda víc. A kdybys dokončilo příběh v první sérii a nepotřebovalo k tomu další dvě, měla bych tě ještě radši.

7. "Sice mě milují všechna stvoření ženského pohlaví v okruhu deseti kilometrů, ale já je nechci, protože miluju jenom tu JEDINOU, která mě nemiluje. Ta mě samozřejmě miluje taky, ale nechce to přiznat/ještě o tom neví."

Aneb harémy jsou příšerné. Po všech stránkách průměrný kluk je najednou objektem zájmu všech holek? No, dejme tomu, ale otázkou zůstává, proč bych se na to měla chtít dívat. Chápu, že je to žánr mířený spíš na chlapy a hrdinové jsou tak průměrní, aby se s nimi mohli ztotožnit, ale nechce se mi věřit, že takoví loseři existují. Mimochodem, v tomhle kvartálu se vysílá nové harémové anime Yosuga no Sora. Byla jsem tak naivní, že jsem si nepřečetla popis, prostě se mi líbila grafika, tak jsem si to pustila. Po první epizodě jsem si myslela něco jako: "Páni, tak to je první ecchi harém, který mě zas tak neštve." Někde u třetí epizody se všechno vrátilo do starých kolejí a Yosuga no Sora mě začala neuvěřitelně štvát. To mám za svou naivitu a za to, že jsem si myslela, že existuje stravitelný harém.

8. "Jsem drsná hustoborka a i když se živím bojem, nosím co nejvíc odhalující oblečení a podpatky, které si během akce samozřejmě nesundávám. Přestože dobrovolně nosím takové outfity a vím, jak na lidi působím, pokaždé se naštvu, když mi někdo udělá neslušný návrh a dotyčného zmlátím. Jestli mi hlavní hrdina omylem sáhne na hrudník, vždycky kolem toho bude dělat strašné drama a zase ho zmlátím, i kdybychom se nacházeli v ohrožení života."

Protože když se holka chová takhle, není to otravné, ale sexy, že? A než si fanoušci podobných holčin začnou stěžovat, že daná slečna má jenom svéráznou povahu a je důležitá pro příběh, dovolte mi poznamenat, že ty holky jsou tam jenom kvůli fanservisu a proto, aby se měl hlavní hrdina do koho zamilovat, protože hrdina bez platonické lásky je out (a nemá koho zachraňovat, že).

A to je, děti, pro dnešek všechno. Ale není všem dnům konec - ti inteligentnější už pochopili z nadpisu, že budou další díly. (Jestli se mi ovšem bude chtít, muhaha.)
Mezitím můžete v anketě volit vaše oblíbené klišé.
Na veškeré texty mám copyright a tečka. Jakmile někde najdu něco svého, budete litovat, že jste se narodili.