Poprvé v tanečních

8. září 2010 v 17:16 | Katsumi-sama |  Egocentrická rubrika aneb JÁ
Ano, přežila jsem. Ale bylo to o fous.
Jak už jsem popisovala v předešlém článku, tanečních jsem se bála z několika důvodů: ten nejhlavnější z nich bude, že já a tanec (celkově já a nějaký větší pohyb) si moc nerozumíme. Přesněji řečeno si moc nerozumím se svým tělem, za celých 16 let mé existence se mi ještě nepodařilo synchronizovat se s ním. Druhým důvodem je fakt, že si rovněž nerozumím se šaty a na podpatkách jsem se nikdy nenaučila ani chodit, natož pak tancovat. Nikdy jsem nechápala ženské, které na těch šílených jehlách dokázaly poskakovat a ještě se tvářit, jako že to přece nic není. Část mého já k nim cítila jakýsi druh obdivu, ta druhá jim z blíže nespecifikovatelného důvodu chtěla podkopnout nohy. Ne kvůli tomu, že bych jim záviděla nebo něco takového - ani nevím, proč vlastně. Nejspíš jsem chtěla vidět jejich výraz?
Posledním důvodem byl fakt, že jsem samozřejmě neměla partnera. Ne že bych to nečekala, ale stejně. Mou útěchou byl fakt, že se mnou šly dvě spolužačky - jedna z nich moje dobrá kamarádka, druhá... No, tu zas tak v lásce nemám, ale pořád lepší než drátem do oka (a pořád lepší než většina jiných spolužáků, což je mimochodem dost smutné). I přes náš hodně vtipný rozvrh jsme kupodivu stíhaly, přesto si méně oblíbená spolužačka (budu ji pracovně nazývat M.) stále stěžovala, že přijdeme pozdě. Marně jsme jí (už trochu otráveně) říkaly, že autobus tam jede pouhých OSM minut a že tam nebudeme zbytečně čekat půl hodiny. Ona je přesně ten typ, který by tam čekal. Padaly celkem dobré hlášky:

M.: "Nestíháme!"
Já: "Stíháme. O co ti pořád jde, myslíš, že na tebe nezbude tanečník?"
M.: "Jo."
Já: "V klidu, když tak se chytneme za ruce, postavíme se do kruhu a budeme tančit Kolo, kolo mlýnský."

Nutno dodat, že to ji moc nepotěšilo. Druhá spolužačka (K.) se ale celkem nasmála. Do šatů jsme se převlékly na veřejných záchodcích v obchodním centru. Pohled na nás musel být docela vtipný: dovnitř vcházely tři oprskle vypadající puberťačky, ven vycházela na vratkých nohou tři podivná individua, která se div navzájem nepodpírala. Náš nový zjev nám ale nezabránil ve starém chování, takže cestou k zastávce jsme jako obvykle vysílaly telepatické vlny k sedícím spoluobčanům, ať urychleně uvolní místo na lavičce, nebo bude zle. Zdálo se, že naše vražedné pohledy zabíraly, protože oni VÁŽNĚ uhýbali. Nejspíš jsme vypadaly vážně děsivě. Nebo taky zoufale: pravděpodobně se zdálo, že se každou chvíli skácíme a nebylo to daleko od pravdy. Povedlo se nám nastoupit na správný bus a jely vstříc svému osudu. Byla jsem nervózní? Ani ne, protože M. byla daleko nervóznější a mě bavilo utahovat si z ní, díky čemuž jsme na svou vlastní nervozitu úplně zapomněla... Alespoň do té doby, než jsme o pár minut později vystoupily na místě určení a já spatřila hejno pofidérně oblečených teenagerů, kteří se s největší pravděpodobností hrnou taky na taneční. V tu chvíli poznamenala K. něco v tom smyslu, že je to lidí jak prase, z čehož jsem chytila záchvat smíchu: takhle to sice vtipně nezní, ale představte si nalíčenou a načesanou dámičku v šatech, která najednou na celé kolo vykřikne: "Ty vole, tu je lidí jak prase!" K. má ještě větší nadání na trapasy než já, třeba jako když procházela kolem holky v červených volánkových šatech a zařvala: "No, tak tady nemám nejhorší šaty!" Div na ni neukazovala prstem (v jejím případě by mě to nepřekvapilo). S očekáváním nejhoršího jsme zaplatily vyděračský poplatek v šatně a šly si sednout do sálu. Docela trapný byl fakt, že kluci seděli na jedné straně a holky na druhé, takže se všichni "nenápadně" pozorovali. Ještě trapnější bylo, že na nás vyšla první řada a bylo vidět, jak si na nás ukazují prstem. Moc jsem si toho nevšímala a radši se bavila s K.

Já: "Jsme asociálové."
K.: "Jo, chemičtí asociálové. Takoví ti blázni, co to tu dokáží vyhodit do vzduchu. A jsme na to pyšné." (studujeme chemku :D)
*o pár minut později*
K.: "Jasně, jsme asociálové, hlavně že furt kecáme."
Já: "No, jsme sociální asociálové."

(Dokonalý příklad konverzace o ničem, kterou dokážeme vést celé hodiny.)

Já: "Mi z té chemie hrabe. Teď jsem viděla tašku, na které bylo napsané NOV, ale kabát zakrýval to V. Já si okamžitě pomyslela: Ha, NO, oxid dusičnatý!"
K.: "To mi povídej, mě když někdo osloví Zlato, tak si hned pomyslím: Bacha na lučavku královskou."

(Tak si říkám, že ty chemické vtipy jsou fakt divné, ale zároveň jsou cool, protože mám pocit "zasvěcenosti" :D)

Náš taneční mistr byl fakt sympaťák - Zdeněk Chlopčík, možná znáte? Tuším, že dělal porotce ve Star Dance. Všichni z něj měli lufta, ale nakonec se ukázalo, že je to šílený srandista.

Mistr: "A pánové položí dámě ruku na lopatky. Malá lekce anatomie: lopatka je zde, zadeček je zde. Na zadečku je to příjemné, na lopatce správné."

Když nadešla chvíle, ve kterých si kluci vybírali tanečnice, zpola jsem očekávala, že tam vážně zůstanu sama, ale kupodivu jsem byla z našeho trojlístku vybrána jako úplně první (a to i přesto, že jsem pokřikovala na celý sál, smála se jak šílená, ukazovala na některé lidi prstem - ano, takhle maskuju nervozitu). Celkově se divím, že se někdo odvážil se k nám přiblížit, protože jsem doslova cítila tu temnou auru, které se z nás linula. Můj tanečník je celkem fajn - z krátkého hovoru vyplynulo, že je bratranec jedné ze spolužaček, která je náhodou docela fajn, ale moc ji neznám, že hraje hry a je to metalista. Ha! Aspoň že tak. Ani mu moc nevadilo, když jsem mu při waltzu šlapala na nohy (šlapali jsme si na ně navzájem) a při polce byla celkem sranda, protože jsme byli rychlejší než ostatní + na parketu bylo málo místa, takže jsme občas do někoho vrazili... A občas někoho srazili.

On: "Jsme moc rychlí."
Já: "Nebo oni moc pomalí."
*pokračujeme ve zběsilé jízdě*

Než jsem se nadála, dvouhodinovka byla u konce. Neztrapnila jsem se, nespadla a dokonce jsem se BAVILA, což jsem tedy nečekala ani v nejmenším. Rozhodně to byl zážitek na celý život a na příští taneční se doopravdy těším... A i když nejsme zvyklá na podpatky, vůbec nemám puchýře, heč!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 creative-of-mackyca creative-of-mackyca | Web | 8. září 2010 v 18:26 | Reagovat

ja viem.. ale neviem preco sa mi viac paci kilary...

Inac super blog

2 Skullka Skullka | E-mail | Web | 8. září 2010 v 18:58 | Reagovat

Já na podpatkách chodím/tančím/běhám úplně nejradši a nikdo mě nechápe, jaktože mi to připadá pohodlný.
Taneční... Uuu, sice tam du až za dost dlouho, ale stejně se toho děsim. Neumim se hejbat, neumim tančit.
No, v první sérii žádné výraznější šoky nebyly (ty Šučiho vlasy a Tómova pravá identita byly šoky největší, případně Jukiho minulost) ve dvojce se mi jich dostalo požehnaně. (nejlepší bylo, jak sem to četla, a koukám: Kde je Hiro? a koukám na toho blonďáka a přemítám, kdo že to je, a potom vidím "Hiro"... xDDD)
Ta věta mi začíná dávat smysl... Díky, budu to nějak takhle brát a du číst dál xD

3 Ritsu-chan Ritsu-chan | Web | 9. září 2010 v 15:40 | Reagovat

Já do tanečních teprve půjdu, takže jako super XD na podpatkách chodit neumím a bůhví jestli budu mít s kým tančit XD
No já mám ráda šnecí slečnu a Kanbaru XD

4 katsumi-kagakusha katsumi-kagakusha | Web | 9. září 2010 v 16:27 | Reagovat

[2]: Nemáš zač :D Náhodou, ty taneční byly fakt vtipné, myslela jsem si, že se jenom ztrapním, ale nakonec jsem si to fakt užila :D Je fakt, že dvojka je dost bohatá na šoky. nevím, co je v dalších sériích, protože jsem to nějak přestala číst, ale hádám, že se k tomu časem vrátím - často si dávám pauzy, tohle je můj styl :D Nechápu tě, podpatky jsou úděsné, tenisky forever! I když to asi bude tím, že na ně totálně nejsem zvyklá - vlastně bych je ani ze zdravotních důvodů neměla nosit, občas mi vypadává koleno - ale stejně :D

[3]: On se vždycky někdo najde :D Mají to rozpočítaném takže i kdyby to měl být cizí kluk... Jo, Kanbaru je tam z nich nejlepší, Mayoi byla taky celkem sympaťačka, v podstatě jsem neměla ráda jenom Nadeko :D

5 neros-san neros-san | 9. září 2010 v 22:18 | Reagovat

Taneční jsem nedokončil, asi proto, že k alkohlu nemám tak vřelý vztah, jako moji vrstevníci.
Potkal jsem tam pár zajímavých lidí a na žádného z nich si nevzal kontakt.
A když tenhle článek četl Marie, zastavil se u té chemické deformace (ano, máme ji všichni) a začal se strašně smát. Asi se mu ulevilo, že nejsme jediní divní v tomhle státě.

Jo a i když se rád pohybuju a rád tančím (ale potřebuju se do toho dostat- a to trvá), na dámskou volenku jsem zůstával sedět sám. Doteď mne to bolí a po nocích občas pláču. A ještě víc pláčou ti, co si mne nevybrali, protože je straším v jejich nočních můrách.
Nemají být zlí.

6 Shuffle Shuffle | Web | 10. září 2010 v 21:27 | Reagovat

Já nevim..když ty jsi na ty horory :D

7 Shuffle Shuffle | Web | 10. září 2010 v 22:38 | Reagovat

Jn...:D

8 Beldaran Beldaran | 11. září 2010 v 0:04 | Reagovat

Hahaha, to už je let, co jsem byla v tanečních já. Neměla jsem tam žádnou spolužačku, protože jsme šla o dva roky později (takže spíš mladší sestry spolužaček), ale to nevadilo, všichni se mě ptali, jestli je mi patnáct nebo míň, takže jsem se vždycky zasmála. Mimochodem, partnera jsem měla a vždycky někam zdrhnul a nedal se dotáhnout na parket. Takže mít partnera a nemít partnera není až takový rozdíl. Když je to tvůj kluk, tak se občas obětuje, ale to jen tak, aby se neřeklo:)

9 Caty Caty | Web | 15. září 2010 v 19:58 | Reagovat

Á.Mě taneční čekaji příští rok,to bude opravdu,ale opravdu zajímavé,protože tanec a já moc nejde do kupy,asi jako u tebe:D.Byly jsme se podívat na zahájení a já velmi doufám,že nezůstanu sama,protože jedna holka zůstala a bylo to fakt děsivý.Ale už to vidim ,že jo:D.
Tos měla fajn,partner a ještě k tomu metloš!!Závidim:D:DJeej,
Chlopčíka znám a vždycky byl vtipnej co vim a to máte fakt skvělý že máte zrovna jeho.To k nám do našeho "obrovskýho,známýho,úžasnýho a nemalýho městečka",by nikdo takovej v životě nezavítal:D.Tak držim pacle při dalšim tančení a podávej zprávy,píšeš moc hezky;)

10 Lowu Lowu | Web | 2. října 2010 v 15:56 | Reagovat

Článek jsem hltala jedním uchem teda! Moc pěkně píšeš. Jinak k tanečním.. mě to čeká neštěstí za až za dva roky (uaaa, tak brzo?!) ale nevím nevím co si o tom mám myslet. Bratrovi je šestnáct - chodil tam minulej roka  moc toho nenamluvil, tak uvidíme. :D

11 Lostt Lostt | Web | 6. října 2010 v 20:45 | Reagovat

Nj, vencek/tanecna nema chybu :D Hlavne ked ti partner smrdi od cigariet a za pritomnosti chudaka slusne vychovaneho mistra pouziva iba ten "najvyberanejsi" slovnik. Na druhu stranu, nasa 'edited version of waltz' mohla pre amaterskeho divaka vyzerat fakt nadupane. A podpatky... Nohy sa mi po par tyzdnoch klepat sice prestali, ale na zaverecnej slavnosti som sa nezrubala iba vdaka vyssie zmienenemu fajciarovi.
PS: Obrazok s Divou v zahlavi zboznujem ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na veškeré texty mám copyright a tečka. Jakmile někde najdu něco svého, budete litovat, že jste se narodili.