Mých TOP 10 openingů anime

28. srpna 2010 v 15:39 | Katsumi-sama |  Anime
Při sledování anime člověk často narazí na dost hezké písničky, takže jsem se rozhodla sestavit svou vlastní TOP 10 z těch, které já osobně považuju za nejlepší. Při sestavování žebříčku jsem se sama divila, jaké kousky to vybírám a došlo mi, že kdybych některé kousky neměla vyloženě spojené s konkrétním anime, nikdy bych si je ani nepustila a už vůbec bych si je neoblíbila. Lidská mysl je holt zvláštní... Dost bylo okecávání, jde se na to.

10. Samurai Champloo - Battle Cry
Typický příklad písničky, kterou bych nejspíš k smrti nenáviděla, kdyby se to nepojilo zrovna se Samurai Champloo. Jako jinak čistokrevná metalistka k smrti nenávidím rap a hip hop, který od sebe mimochodem nerozeznám, protože oboje mi přijde jako stejný odpad. Absence jakékoli melodie a hloupoučký, rádoby drsný text? Ne, díky. Ale je pravda, že text Battle Cry se mi náhodou líbí a to tak, že hodně.
"Ostrý jako čepel samurajského meče, duševní čepel se prosekává masem a kostí, i když má mysl se nachází v míru, svět je v nepořádku, chybí mu vnitřní žár, život chladne, ó ano, musím si najít vlastní cestu, nic menšího než kráčet zemí, vodou a ohněm..." Nic filozofického a hlubokého, ale o to ani nejde, protože je to zkrátka JÍZDA a j díky tomu pro jednou zapomněla na své krédo "rap a hip hop jsou čiré zlo." Battle Cry zkrátka k Samurai Champloo sedí: vyjadřuje atmosféru světa, ve kterém sice můžete umřít každou chvílí, ale zároveň si z toho nikdo nic moc nedělá, protože je jim jasné, že život si mají užívat naplno. Dokud můžou, že? Samurai Champloo patří mezi moje oblíbené kousky právě kvůli tomuto pocitu, sympatickým hrdinům (Mugena Jin jsou nejlepší), skvělým zápasům a HLAVNĚ díky tomu, že je to historická série, která se obejde bez patetických nadpřirozených elementů, které takový příběh dokážu snadno zkazit (mluvím o tobě, Samurai Deeper Kyo)

9. Umineko no Naku Koro ni - Katayoku no Tori
Tohle je pro změnu opačný případ, protože kdyby byl Katayoku no Tori opening k jinému anime, umístil by se rozhodně výš. Na písničce celkově není nic špatného - naopak, začíná příjemným chorálem v italštině, což je samo o sobě dost exotické, pokračuje v japonštině a i když je hlásek Shikaty Akiko na můj vkus možná až moc jemný a chvílemi uřvaný, zvládá vytvářet lehce mystickou atmosféru a jistou gradací. Takové mělo být Umineko no Naku Koro ni, anime o zkažené bohaté rodině, ve které se má brzy dědit a hodně rychle se ukáže, že nikdo se nemíní o majetek dělit, takže se snaží jeden druhého odstranit... s pomocí černé magie. Zní to jako sranda, co? Hm, ale není. Prvních cca sedm epizod je vyloženě úžasných, ale pak se něco zvrtne a celé anime se začne pomalu měnit v jakési mahou shoujo zkřížené s brutálními vraždami. Ty vraždy by byly fajn, kdyby měly smysl, který bohužel postrádají. A mahou shoujo v něčem, co mělo být psychologickým thrillerem?! Asi brzy napíšu recenzi, kterou si za rámeček rozhodně nedají. To ale nic nemění na to, že Katayoku no Tori je skvělá písnička.

8. Higurashi no Naku Koro ni - Higurashi no Naku Koro ni
Po zkouknutí tohohle anime a následném prohlášení, že se mi to vlastně líbilo, mě plno lidí považuje za úchyla. Proč, to doopravdy nechápu. Každý se občas rád podívá na dobrý horor a navíc si myslím, že to NENÍ ani nejtrašidelnější věc na světě, ani nejzamotanější věc na světě. Kdysi jsem si to doopravdy myslela, ale pak jsem narazila na JINÉ věci *ehm, ehm, Uzumaki, ehm, ehm, Kakurenbo... a spousta dalšího* Dobře, možná to není zrovna nejfilozofičtější příběh pod sluncem, ale pořád to má něco do sebe. Prostě mě baví sledovat, jak skupinka nic netušících puberťáků pomalu propadá paranoie, schizofrenii, podezřívají jeden druhého a nakonec si začnou jít navzájem po krku... No dobře, tohle nevyznělo zrovna normálně, ale to jsem o sobě nikdy netvrdila. Já jen tvrdím, že Higurashi je určitě zajímavé anime z psychologického hlediska. Teď k písničce: dokonale vystihuje anime. Lehká, ale je v ní něco zlověstného a text je nanejvýš psychopatický, takže je vám asi jasné, že po několik měsíců se tento song udržel mezi mými nejhranějšími písničkami vůbec a ještě ke všemu jsem se nazpaměť naučila celý japonský text. Jsem beznadějná.

7. Mononoke - Kagen no Tsuki
Měla jsem trable tuhle písničku zařadit, protože jsem ji ve své hitparádě určitě chtěla mít, zároveň mi ale bylo jasné, že ji nechci umístit příliš vysoko. Nechápejte mě špatně, Kagen no Tsuki má své nepopsatelné kouzlo: je to rozhodně jedinečná písnička, kdesi jsem se dočetla, že je to mix mezi japonskou a francouzskou hudbou. Je to zajímavě nazpívané, ale zkrátka to není nic, co bych si dokázala broukat. Ono to ani není fyzicky možné. Je to zkrátka velice podivný opening, ale rozhodně sedí k Mononoke, protože to taky není zrovna normální anime: už jenom z kresby by jeden usuzoval, že umělec byl patrně něčím sjetý a to něčím hodně drsným. Na druhou stranu má Mononoke a Kagen no Tsuki duši, kterou spousta anime postrádá. Nepoznala jsem nikoho, kdo by o Mononoke prohlásil, že je to špatné anime (kromě individuí, kteří se budou do krve hádat, že Naruto je lepší - ha! to už je vyložený výsměch), protože Mononoke si zkrátka nějak dokáže najít cestu do našich srdcí a to samé platí i pro Kagen no Tsuki. Netradiční, zajímavé, stylové.

6. Mouryou no Hako - Lost in Blue
Tady už začínají písničky, které bych si pravděpodobně zamilovala i bez anime a jelikož jsem docela fanynkou japonské skupiny Nightmare, neslyšíme o nich v téhle hitparádě naposledy. Samotné anime Mouryou no Hako je rozhodně velice zajímavý kousek, ale široké veřejnosti bych ho nedoporučovala, protože by většina prostě neporozuměla. A není to kvůli ději, který není zas tak složitý, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale celým dějem se velice silně promítají různé japonské legendy a mýty. Pokud je neznáte, pak nemůžete porozumět všem narážkám a skrytým významům, ale pro ty, kteří se o japonskou kulturu zajímají ne jenom z hlediska anime, je to skutečně skvělý tip. Lost in Blue vyzařuje podivnou atmosféru - sice nevím proč, ale z nějakého důvodu mi to připomíná ospalé letní odpoledne, ve kterém se vám nic nechce, takže jenom ležíte na trávě, nastavujete tvář sluníčku a uvažujete nad nesmrtelností chrousta. Právě díky tomuto pocitu mám Lost in Blue tak ráda.

5. Claymore - Raison d´etre
Já vám říkala, že Nightmare neslyšíme naposledy. Claymore i Raison d´etre jsou pro mě tak trochu srdeční záležitosti, protože písnička je zkrátka úžasná: má své pomalé i rychlé části, nepostrádá gradaci, v celé verzi písničky je divoké kytarové sólo (tohle miluju!) melodie je chytlavá a zároveň není po opakovaném poslechu otravná, jak to bývá u většiny jiných písniček. A taky se mi líbí Yomiho hlas, no. Co se mnou holt naděláte. Claymore je mimochodem jedno z nejlepších shounen anime, které znám: má sympatickou hrdinku, temnou atmosféru, inteligentní příběh a netáhne se věčně. A taky jsem za celé anime nezaznamenala ani jeden hloupý chibi ksicht, což je další plus. Jen je škoda, že to nešlo trochu víc podle mangy, ale stejně to byl hodně silný zážitek... Trochu mi to celé připomínalo Sapkowskiho Zaklínače, což je vždycky dobré znamení. Zkrátka se běžte podívat na Claymore a pustit Raison d´etre: pokud v anime nehledáte jenom bishíky a máte náladu na něco vážnějšího, nezklamete se.

4. A bramborovou medaili získává... Zoku Sayonara Zetsubou Sensei - Kuusou Rumba
Asi je se mnou něco špatně, když považuju Kuusou Rumbu za jednu z nejromantičtějších písniček vůbec. "Kdo určuje mou hodnotu? V našich myslích se plíží tygři a leopardi, neví, že se blíží příšery, proto nás podceňují. Pusť! Využij příležitosti a uteč, budeme spolu tančit rumbu. Přijde někdy den, kdy se spolu budeme moct usmát? Nevíme." Jo, jsme definitivně střelená, ale mi to tak VÁŽNĚ přijde. Žádný div, že jsem považována za asociála, ale já si nemůžu pomoct. Tohle je tak... zdánlivě nesmyslné, ale přesto doopravdy chytré, stejně jako celé anime Zoku Sayonara Zetsubou Sensei, což je mimochodem nejlepší komedie, jakou jsem kdy viděla (ano, včetně Červeného trpaslíka). Tenhle styl humoru, to je prostě moje: založený hlavně na inteligentních narážkách, parodující anime kulturu i kulturu celého Japonska... *completely in love* A je zvláštní, že v tomhle na první pohled nesmyslném anime docela snadno nalézám smysl.

3. Bronzová medaile náleží... Sayonara Zetsubou Sensei - Hitotoshite Jiku ga Bureteiru
Přiznávám, že jsem posedlá Sayonara Zetsubou Sensei a jeho hudbou, kterou složil a nazpíval geniální Ootsuki Kenji. Tohle doopravdy miluju: přenesený překlad názvu písničky by zněl zhruba Na člověka jsem docela zvrácený. Hitotoshite Jiku ga Bureteiru má v podstatě všechny klady jako výše zmiňovaná Kuusou Rumba, takže je nebudu znova popisovat. Z jiného soudku: Že je Itoshiki-sensei neuvěřitelný bishík? Já si na ně zrovna nepotrpím, ale on si prostě získal moje srdce. Ten jeho negativismus je tak úžasný, odkud jej bere?

2. Na druhém místě skončil... Higashi no Eden - Falling Down
Oasis zrovna nemusím, ale ve Falling Down se překonali. Ještě nikdy, nikdy jsem nezažila opening, který by seděl tak naprosto dokonale ke svému anime. ten text je naprosto dokonalý a vzhledem ktomu, že je v angličtině, tak tomu perfektně rozumím (mé znalosti japonštiny jsou docela limitované). Taky si nepamatuju, kdy naposledy jsem viděla v nějakém openingu citovat Shakespeara. Tady nejde jenom o tu písničku, ale i o perfektní grafické zpracování. Higashi no Eden je mimochodem jedno z nejlepších děl minulé sezony, protože obsahuje všechno, co má správné anime mít: sympatické postavy, silný příběh... Jenom je škoda, že má pouhých 11 epizod... Což mi připomíná, že nedávno dodělali titulky k druhému filmu Higashi no Eden 2: Paradise Lost, takže zas budu mít co dělat.

1. A na prvním místě je... Chvíle napětí... Serial Experiments Lain - Duvet
Je to oficiální - nejgeniálnější opening náleží k tomu nejgeniálnějšímu anime, které znám. Serial Eexperiments Lain je skutečně asi nejlepší anime, jaké jsme kdy viděla: u první epizody jsem seděla s otevřenou pusou a ptala se, co to má sakra znamenat. Blbost, myslela jsem si automaticky. Jenže jednoho dne jsem se rozhodla, že to má 13 dílů, takže se přemůžu a doukoukám to, protože nemám ráda, když něco jenom tak rozkoukám a nechám to být. A pak mi došlo, co všichni mysleli tím, že Lain není pro všechny. Všichni se nedokáží smířit s tak silným surrealismem a s faktem, že tady se opravdu musí myslet a informace vám neservírují na stříbrném tácu. Je to filozofické, hluboké a tak blízké současnosti, až mě mrazí. Jsme ráda, že jsem to po první epizodě nevzdala, protože už u druhé jsem byla nalepená na obrazovce a rozvíjela konspirační teorie. Jenom jsem si potřebovala zvyknout na to, že se v tom moc nemluví a na všechnu tu symboliku. Tak krásně jsem si už dlouho nezapřemýšlela. Nad životem, společností, nad stavem dnešního světa... A Lain je zároveň taky vůbec nejlepší anime postava. Vážně, nepřeháním: tak úžasnou hrdinku jsem ještě nikdy nepoznala. Duvet je úžasná písnička, je melodická, melancholická a zamyšlená. A Serial Experiments Lain patří mezi anime, na které můžu koukat pořád dokola, protože je to mistrovské dílo v tom pravém slova smyslu.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 The The | Web | 28. srpna 2010 v 20:31 | Reagovat

Všechny tyhle openingy jsou pěkné. Jenom já bych na první místo umístila rozhodně Falling Down - ale možná v tom bude i moje předpojatost. Higashi no Eden je totiž fajn (to mělo být vyjádření toho, že ho mám ráda :D)...
Ale což, každý má trochu jiný vkus :)

2 katsumi-kagakusha katsumi-kagakusha | 28. srpna 2010 v 20:35 | Reagovat

[1]: V každém hodnocení je zákonitě trocha té předpojatosti :) Higashi no Eden mám taky hodně ráda, ale Serial Experiments Lain mám raději :D Jinak Duvet i Falling Down mi připadají cca stejně dobré, i když ten Duvet se mi zamlouvá víc, i když si myslím, že je to hlavně kvůli Lain :)

3 Nika Nika | Web | 29. srpna 2010 v 12:06 | Reagovat

podle mě je škoda, že v openinzích jsou jen zkrácené verze písniček...

4 Reni Reni | E-mail | Web | 30. srpna 2010 v 11:58 | Reagovat

mě se nejvíc líbí 9,8,7 a 1, ale jako fakt dobrý výběr písniček ^^

5 katsumi-kagakusha katsumi-kagakusha | 30. srpna 2010 v 12:20 | Reagovat

[4]: Díky :D Zrovna 9 bych opravdu posunula i výš, ale Umineko no Naku Koro ni mi to trochu znechutilo :D

6 Tatra.nka Tatra.nka | Web | 30. srpna 2010 v 13:15 | Reagovat

Na Lain jsem se kdysi chtěla kouknout, odradily mě ale názory ostatních...jsi vlastně první člověk, co má na to názor až tak kladný... ale nejspíš se na to po shlédnutí tohoto článku kouknu...

7 katsumi-kagakusha katsumi-kagakusha | Web | 30. srpna 2010 v 13:30 | Reagovat

[6]: Rozhodně to zkus, je to lepší než většina současných anime... Ani se nedivím, že to v Japonsku sesbíralo všechna možná ocenění. Myslím, že pokud se ti líbil třeba Boogiepop Phantom, Paranoia Agent, Perfect Blue nebo Neon Genesis Evangelion, bude se ti líbit i Lain.

8 Joina Joina | Web | 30. srpna 2010 v 17:19 | Reagovat

Ahoj. chci ti oznámit, že mám další článek ohledně toho příběhu. Byla bych ráda kdyby jsi mi k tomu opět napsala co si o tom myslíš

9 Já | Web | 2. září 2010 v 17:10 | Reagovat

Juj...ani jedno z těch anime neznám....tak si zkusím pustit to Serial Experiments Lain...zní to zajímavě...

10 Kasumi Kasumi | 23. listopadu 2010 v 20:09 | Reagovat

Zrada! Nemáš tam Black Lagoon! Ale jinka,asi až na Battle Cry (Samurai Champloo) ,který se mi moc nelíbilo..(myslim opening,neviděla sem to)
Hlavně,ááá,Lain...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na veškeré texty mám copyright a tečka. Jakmile někde najdu něco svého, budete litovat, že jste se narodili.