Srdce bouře - Prolog

20. července 2010 v 19:09 | Katsumi-sama |  Srdce bouře
Těsně předtím, než velmistryně Eruga vstoupila do chrámu, jako obvykle provedla krátký obřad Očištění. Byla to taková nezbytná maličkost, které se však nevyhnula ani velmistryně a je nutno dodat, že tato skutečnost Erugu poněkud popouzela.
"Nechť blesk osvětluje mou cestu a kéž se nikdy nenechám zaslepit temnotou," mumlala automaticky slova prastaré modlitby, které se vztahovala k jejímu řádu snad od začátku věků, a opatrně smočila své prsty v požehnané vodě. Přes veškeré její úsilí nedat na sobě vidět žádnou emoci se jí nepodařilo skrýt nepatrný úsměšek, když vstupovala do chrámu. Naštěstí ji nikdo neviděl: alespoň si to myslela. Tady si nikdo nemohl být ničím jistý a zdálo se, že stěny mají oči, ale Eruga se tomu už dávno přizpůsobila. Jediné místo, kde se ji nikdo neodvážil následovat, byl chrám: místo určené k meditaci, kam měla přístup pouze ona a pár vyvolených.
I když si to nerada přiznávala, pokaždé ji ohromila velkolepost chrámu, přestože zde byla již tolikrát. Byl to obrovský prostor, ve kterém i za výjimečně slunečných dní panovalo mírné šero a zima. Na tom by nebylo nic zvláštního, ostatně to bylo způsobeno tím, že chrám byl skutečně rozlehlý a byl celý zbudován z chladného kamene, který dobře nezadržoval teplo, ale tomuto logickému zdůvodnění věřil málokdo. Tento chrám byl asi nejzvláštnější ze všech chrámů vůbec - holé zdi nezdobily žádné obrazy ani relikvie, naprosto chyběla jakákoli sedátka a jedinou ozdobou a dominantou chrámu byl nevelký a prostý kamenný oltář zvláštního tvaru, který nijak nedával najevo, koho že to vlastně uctívá. Jinak byla celá místnost naprosto prázdná. Ale velikost tohoto chrámu nespoléhala v jeho vybavení: zdálo se, jako kdyby si chrám žil vlastním životem. Kdykoli do něj druha vstoupila, cítila změnu v atmosféře a docházelo jí, že z celého prostoru doslova sálá jakási prapůvodní základní myšlenka, starší než vesmír a starší než všechny filozofie světa. Cítila se maličká a nepatrná, když usedala na holou podlahu a rozjímala o světě, o řádu a o věcech budoucích. Tady ji napadaly její nejskvělejší nápady a občas, když měla skutečně veliké štěstí, se jí podařilo zlehka nadzvednout roušku všednosti a na tomto bezpochyby svatém místě zčásti nahlédnout do věcí budoucích. To si však nechávala pro sebe - nijak nepochybovala o tom, že ostatní sestry by to považovaly za rouhání.
Jako obvykle seděla na tvrdé zemi, ale dnes k ní žádné nové myšlenky nepřicházely. Nejspíš už je na to příliš stará, protože se už dlouho nedokázala dostat do stavu, který byl pro ni ještě před pár lety tak přirozený a samozřejmý. Velmistryně Eruga nevypadala staře a zcela nekriticky si musela přiznat, že po všech těch letech je stále ještě krásná a žádoucí žena. Nikdy nepřestala cvičit se svými schovankami, takže její tělo si zachovalo svou pevnost a ohebnost. Kolem očí už sice měla mírné vrásky, ale to jejímu obličeji srdcovitého tvaru ještě přidávalo na přitažlivosti zvlášť od doby, kdy si nechala narůst delší vlasy. Mohla si to dovolit, sama už vycházela do boje jen zřídka. Oblékala se stále jako mladá dívka, i když samozřejmě volila podstatně decentnější barvy. Na svůj věk prostě nevypadala a prozrazovaly ji jen zmíněné vrásky kolem očí a sem tam nějaká ta šedina v jejích jinak hnědých vlasech.
Eruga si povzdechla a snažila se dál soustředit, protože věděla, že u svých podřízených pomalu, ale jistě ztrácí respekt a nelíbilo se jí to. Zvlášť mladá Agnes docela drze pokukuje po jejím místě, ale Eruga by radši umřela, než aby přenechala svou pozici malé ctižádostivé zmiji jako je ona.
A to se může docela dobře stát, pomyslela si Eruga smutně. Dobře si byla vědoma intrik, které se kují za jejími zády, zároveň si však byla vědoma toho, že má stále ještě spoustu následovnic a Agnes si nic nedovolí. Zatím. Ale situace se může obrátit stejně rychle jako vítr.
Velmistryně potřásla hlavou, zahnala své neveselé myšlenky a sklonila hlavu. Pozorovateli by se mohlo zdát, že se snad modlí. V tu chvíli se ozvalo jemné, váhavé zaklepání. To Erugu překvapilo: celých dlouhých dvacet let se jí nestalo, aby ji někdo přerušil uprostřed rozjímání. Napůl podrážděně a napůl zvědavě vstala, aby dotyčného vpustila dovnitř. Při vstávání ucítila, jak ji louplo v zádech a bolestivě se ušklíbla - opravdu už není nejmladší. Se skřípotem otevřela dveře, aby za nimi spatřila jednu ze svých nejbližších důvěrnic a zároveň vrstevnic, sestru Neriu.
"Očistila ses?" optala se Eruga formálně a nedala nijak najevo své překvapení. Co by jí Neria chtěla říct tak důležitého, že nemohla počkat, až dokončí své rozjímání?
Neria zlehka sklonila hlavu. "Samozřejmě, paní. Mohu vstoupit?"
Eruga kývla a gestem ruky pozvala svou přítelkyni dovnitř. Měla pocit, že zpráva, kterou jí Neria přináší, nebude z nejpříjemnějších, protože drobná sestra měla ve své pihovaté tváři nevyzpytatelný výraz. Když se za nimi zavřely dveře chrámu a Eruga si byla jistá, že je nikdo nemůže slyšet, bez okolků spustila.
"O co jde, přítelkyně? Není moudré rušit mne v tuto hodinu." V jejím hlase zněla podivná směsice žertovnosti a vážnosti, pro velmistryni tak charakteristická. Neria to jako obvykle vzala naprosto vážně, čímž svou přítelkyni celkem popudila. Proč ji zná tak málo?
"Samozřejmě si to uvědomuji, paní. Věřte, že bych vás neobtěžovala, kdyby to nebylo výsostně důležité," ujišťovala ji. "Jde tady o jednu z našich schovanek. Vzpomínáte si na Felis?"
Eruga byla pyšná na to, že osobně znala každou sestru, dokonce i každou malou schovanku jejich řádu. Po chvilce přemýšlení si vzpomněla i na malou Felis: když ji viděla naposledy, mohlo jí být zhruba deset let. Bledý obličejík s vysokým čelem, ofina spadající do zářivě modrých očí, blond vlásky lemující oválnou tvář. K její vizáži také patřila vždy umouněné oblečení a odřená kolena. Pokud si pamatovala, nikdy nebyla moc šikovná a cvičila s dřevěným mečem ve chvíli, kdy její vrstevnice už dávno zručně máchaly mečem opravdovým. Přesto to děvče v sobě mělo cosi podivného, nad čím člověk musel přemýšlet. Snad to byl ten pozoruhodně dospělý pohled v tak mladé tváři…
"Copak je s malou Felis?" otázala se Eruga zdánlivě lhostejně.
"Bojím se o ni," řekla Neria prostě. "Chová se divně, divně dokonce i na ni, jestli chápete, co tím chci naznačit. Něco se s ní děje, je jako duchem nepřítomná, není třeba nemocná?" Neria breptala páté přes deváté a velmistryně ji sledovala s nemalým podezřením.
Eruga si v tu chvíli uvědomila, že Felis má zítra spolu s ostatními skládat zkoušku dospělosti, která rozhodne o jejím dalším osudu a vzápětí jí došlo, o co Nerii jde. Neria se skutečně bála. Vědoucně se usmála a položila jí ruku na rameno.
"Nech toho, Nerio. S tím nemůžeš nic udělat, sama Felis rozhodne o své budoucnosti."
"Ale když to nezvládne, tak…" Neria nedořekla, protože byla opět přerušena Erugou.
"To děvče má v rukou svůj osud a ty v ni musíš věřit." Její pohled byl náhle tvrdý a Neria věděla, že s ní nehne.
"Děkuji za váš čas," zamumlala a bez dalšího slova opustila chrám. Eruze bylo jasné, že se urazila - brala si osudy svých schovanek až moc osobně. Vzdychla si: ani ona nepřála malé Felis nic zlého, jako ostatně žádné jiné schovance, ale někdy prostě není zbytí.
Kdo ví, pomyslela si. Třeba nás ještě zítra překvapí.


Co říkáte na prolog? Byla bych ráda, kdybyste uvedli nějaké své myšlenky a taky to, na čem mám zapracovat. Děkuju předem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mmissaa mmissaa | Web | 20. července 2010 v 19:28 | Reagovat

Ahojky prosime pisu svoji tvorbu ale ten prolog co jsi komentovala bylo original Stmivani od spisovatelky :)

2 mmissaa mmissaa | Web | 20. července 2010 v 19:34 | Reagovat

jj vim taky zrovna neni muj salek ale dat jsem to na blocek jsem chtela :)

3 Lenka Angela Lenka Angela | 20. července 2010 v 19:48 | Reagovat

Hmmm....velmi zaujimave. :D Paci sa mi tvoj styl pisania. Mohla by si este napisat nejaky strucny obsah aby ludia vedeli zhruba o com to je a aby ich to viac navnadilo. :D

4 katsumi-kagakusha katsumi-kagakusha | Web | 20. července 2010 v 19:55 | Reagovat

[3]: Děkuju za ohlas :) Tohle je vlastně poprvé, co jsem se odvážila vystavit na net svoji povídku, takže to pro mne dost znamená. Já bych i nějaký ten obsah vystavila, ale bojím se, že to pak nedodržím, protože mé povídky se často odchylují od původního děje :) Trochu si to promyslím a pak to tam určitě hodím.

5 Saku-chan Saku-chan | Web | 20. července 2010 v 19:55 | Reagovat

Mno taky jsem se divila že sem to vůbec zveřejnila, ale můj blog se jen tak nejmenuje "To co vás zajíme" :D Takže bohužel něco přidávat musim xD Ikdyž jsem líná xD

6 Ray Ray | Web | 20. července 2010 v 20:13 | Reagovat

díky..to potěší..jména jsem tam dala ty ,co se mi líbí..a mě se líbí anglická jména takže... =D

7 Youko ^^ Youko ^^ | Web | 20. července 2010 v 20:17 | Reagovat

hojda... tak četla sem si to.... (ale ne celý) a je to celkem zajímavý... až bude čas tak si to rozhodně dočtu... jinak by sem se chtěla zeptat jestli by si nechtěla spřátelit... jestli jo tak u mě vyplň "reg" a já se ti pak ještě ozvu... ^^

8 Joina Joina | Web | 21. července 2010 v 19:49 | Reagovat

Ahojky mám další pokračování tak jestli tě to zajímá tak si to přečti a budu zase ráda o koment. Jinak to cos tady napsala se mi líbí nevím co bych tu vitkla atd  je to zajímavé. zatím pa

9 KaThea KaThea | Web | 3. září 2010 v 20:36 | Reagovat

Páni... Musím ti složit poklonu za to, jak dokážeš popisovat. Mě popisy vůbec nejdou a většinou mě ani moc nebaví číst, ale tvé popisy se fakt dobře čtou.

10 elcasa elcasa | Web | 18. října 2010 v 20:28 | Reagovat

v psaní seš dobrá

11 Tajemná M* Tajemná M* | Web | 30. ledna 2011 v 10:36 | Reagovat

Zajímavý. Opravdu by mě zajímalo, jak to bude dál. Na prolog je to dost dlouhý, což me zezačátku zarazilo, ale je to krásný. Není moc lidí, co dokáže psaním takhle zaujmout, jako ty.

12 Kat-chan Kat-chan | Web | 10. února 2011 v 15:47 | Reagovat

Vě většině případů souhlasím s předchozími komentáři. Je to pěkně napsané a vůbec si nemyslím, že je to na prolog dlouhé. Četla jsem díla s prologem mnohem delší.
Sepsání obsahu, Lenko, se dělá jen u povídek podřadných, které píšeš poprvé. Pravý příběh má být napínavý a takové příběhy, kde ze začátku nic nevíš a postupně to začínáš chápat - ty já miluji.
Někdy se ti tam opakují slova, ovšem, co já mohu mluvit, mě třeba slova rovnou vypadávají, či tam mám podivné fráze a opakující slova jde rychle přepsat. Takže možná dávat si pozor na toto. Jinak nemám výtky. :)
Pokračuj, určitě budu číst ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na veškeré texty mám copyright a tečka. Jakmile někde najdu něco svého, budete litovat, že jste se narodili.