Musím říci, že články na zdejších blozích mě spíš než cokoli jiného překvapily. Sice jsem nečekala, že lidé tady smýšlejí jako ve středověku a budou veřejně dávat najevo, jak moc jim homosexualita připadá zvrácená, ale zároveň jsem taky nečekala, že většina článků bude hlásat to samé: a sice že homosexuálové jsou také lidé a že se k nim podle toho taky máme chovat.
Narozdíl od většiny překvapení, které jsem tady na blogu zažila, patří toto překvapení do kategorie příjemných zjištění.
Na druhou stranu si říkám, jestli to, co tvrdíte, je doopravdy skutečné, nebo se jenom alibisticky ukrýváte za slovíčka a smajlíky. Kdybych žila v jiné době a na dnešní dobu bych se dívala z pohledu historičky, nazvala bych 21. století nejspíš "obdobím druhého osvícenství." Proč? Všechno se dneska toleruje, každý má právo na vlastní názor. Alespoň zdánlivě. Co se týče homosexuality, existují tady dva veliké extrémy: na jedné straně jsou ti, kteří prohlašují, že by za ni upalovali a na té druhé zase ti, kteří tvrdí, že je to naprosto normální. První se nezřídka ohánějí Biblí a tím, že to "není přirozené", zástupci druhé skupiny zase argumentují tím, že znají spoustu homosexuálů a jsou to úplně normální lidi, že kluci gayové jsou fajn a jsou jako další kámoška a že za to nemohou.
Samozřejmě je dobře, že dnes už se odstupuje od přístupu číslo jedna, ale na druhou stranu mě někdy štve chování lidí ze skupiny číslo dvě, kteří si počínají tak radikálně, až si občas říkám, jestli si spíš nevyvinuli jakýsi druh "heterofobie." Stačí se před nimi jenom slůvkem zmínit něco ve stylu, že si nedovedete představit, že byste měli cítit něco víc než jen kamarádství ke stejnému pohlaví, a už je oheň na střeše. Otlučou vám o hlavu, že vaše názory jsou špatné a zastaralé, jak ještě takhle můžete smýšlet ve 21. století, jestli se za sebe nestydíte a než jim stačíte vysvětlit, že proti homosexuálům nic nemáte, stačí vás obvinit ze všeho, na co si jen vzpomenete: morovou epidemií ve středověku počínaje a hladomorem ve Třetím světě konče.
Ano, přílišní radikálové jsou špatní a je jedno, jakou myšlenku hlásají. Ale co si vlastně o homosexuálech myslím já? Příznám barvu a řeknu vám, co si myslím doopravdy: rozhodně mi to nepřijde přirozené, ale ani náhodou mi to nepřijde špatné. Je jenom normální, že heterosexuální osoba jako já nemůže pochopit, co homosexuálové cítí, takže mi to ani přirozené připadat nemůže. Zároveň ale na jejich jednání nespatřuji nic špatného, protože oni ani jinak nemůžou. Stejně jako já si nedokážu představit vztah s dívkou, oni si nedokážou představit vztah s příslušníkem opačného pohlaví. Příroda to u nich iž takhle zařídila. Většina lidí si myslí, že si svou orientaci vybírají, ale oni se s ní už rodí, je předem definovaná.
A přestože nevidím na homosexuálech nic špatného, jsem ráda, že jsem heterosexuální. Proč? kvůli okolí. A ne jen kvůli okolí, které gaye a lesby odmítá a zatracuje - myslím, že zrovna tomuhle bych se dokázala ubránit nejlíp. Nejsem typ, který příjimá urážky a jsem docela odolná vůči negativním projevům ostatních. Naopak, kdybych byla lesba, tak by mi nejvíc vadili lidé, kteří by se na mne dívali skrz prsty, šeptali by si o mně a navenek by prohlašovali, že jsem úplně normální. Taky by mi vadili lidé, kteří by za mne v jednom kuse bojovali... Protože bych se cítila hloupě.
Myslím, že takhle to cítí i většina homosexuálů. Se sexuální orientací se toho zkrátka nadělá. Na druhou stranu chápu rodiče, kteří jsou zklamaní z toho, že jejich děti jsou homosexuální - naděje na vnoučata je hodně mizivá. Možná že jednou v budoucnu bude společnost natolik tolerantní, že dovolí vychovávat děti homosexuálním párům, ale vždyť i registrované partnerství povolili teprve nedávno. Domnívám se, že zatím by děti na výchovu dostávat neměli. Ne kvůli toho, že by snad jejich výchovu nezvládali, vychovali by z nich špatné lidi (naopak, myslím si, že děti z homosexuálních párů by byly tolerantnější a zároveň by nebyly příliš radikální, protože by v tom vyrůstaly) nebo další homosexuály (čirý nesmysl), ale čistě jen kvůli společnosti. Umíte si představit, jak by se k takovým dětem chovaly jiné děti? Někdo říká, že děti jsou milé, protože jsou upřímné, ale to je zároveň jejich největší krutost. Je mi jasné, jakými přezdívkami by byly děti homosexuálních párů častovány a jak by po celou dobu trpěly. Proto si myslím, že čas ještě neuzrál... I když jednoho dne určitě přijde.
A přijde tehdy, až lidé přestanou na homosexualitu pohlížet jako na něco odporného, ale zároveň je přestanou fanaticky hájit. Až se na ně přestanou dívat jako na zvířátka v zoologické zahradě. Toť ode mě vše.
dobrý článek,souhlasím s tebou v mnoha věcech...